I.DUNCANOVÁ A S.JESENIN- básník a tanečnice- CAROLA STERMOVÁ- setkání
Tanečnice a básník
Tanečnice je unavená, skleslá. Její pohled znuděně klouže po osobách stojících v její blízkosti, po celém ateliéru. V tom se usměje, náhle vypadá svěže a zvědavě. Něco anebo někdo musel vzbudit její pozornost. Natáhne se a vlídně, přesto však pánovitě mávne na mladého muže, který se s poslušným úsměvem usadí u jejích nohou. není důležité, jak se jmenuje, ale jak vypadá. Okouzleně na něj hledí. On má lehce skloněnou hlavu, tlumené světlo dopadá na jeho plavé vlasy. Světle modré oči připomínají pomněnky. Hlas mu zní trochu drsně, a vůbec se nehodí k měkkým rysům jeho tváře....
Vnořila mu ruku do kadeří a řekla:
Solotaia golova!
Pak ho políbila na rty.
A její malá ústa, rudá jako ranka po střele, znovu líbezně zkomolila ruské slabiky:
Anguel!
Políbila ho ještě jednou a řekla: Tschort!
Taková je Dunkanová!
Když se jí nějaký muž líbí, dá jdnoznačně najevo, že ho chce mít, vezme si ho, pokud on neprotestuje.
Vyvolenec dněšní noci se potěšeně usmívá. Působí skromně, zdvořile, avšak nikoliv stydlivě.
Cítila, že se chce líbit. Byl zamilován sám do sebe, lehce si z čela odhrnul plavou loknu.
Omamný muž! A k tomu básník!
Už dávno ji pošeptali, kdo jí sedí u nohou: Sergej Jesenin
pro génie všeobecně a pro básníky zvlášť má Duncanová slabost.
Ješitnému mladíkovu lichotí, že se stal vyvolencem na tuto noc. Tak svůdnou ženu ještě nepotkal. On sám se chce stát slavným a moc se mu líbí, že sedí u nohou slávy přímo zosobněné......